Název

Týdenka na kolech 2008

Popis

Týdenka se opakovala skoro po stejné trase jako rok předchozí. Jela se Labská trasa. Zúčastnili se: Vláďa, Roman, Jirka, Bidlo, Maruš, Dáša, Mirek, Jarka, Iveta. Vyjeli jsme z Prahy ze Skalky do Mělníka podél Rokytky a Vltavy. V Dolánkách se k nám přidaly poprvé Jarka a Yveta, sousedky z chalupy. Seznámily se s ostatními členy, ten rok jel zvýšený počet ženských účastnic, byli jsme celkem 4, byl to pohodová týdenka, my ženské jsme si povídaly, chlapi byli zdvořilejší a tolerantnější, užili jsme si hodně legrace. také možná i proto, že byly dvě nové účastnice a každý se projevil po té lepší stránce. Na první 3 noci jsme měli ubytování zamluvené, takže jsme jeli najistotu a také už trasu znali. V Mělníku jsme přespali v kempu, měli jsme takové malé obyvací sudy. Večer proběhlo seznamování a posezení v restauraci. Na druhý den z Mělníka podle Labe, v Roudnici oběd, poseděli jsme u známé hospůdky u Labe a pokračovali stále podle řeky do Litoměřic a dál do Velkých Žernosek. Tam jsme měli zamluvenou ubytovnu, kde už loni spali, měli jsme jednu velkou společnou místnost, no to bylo veselých zážitků. Večer jsme se jeli podívat k Marině, do pěkné restaurace s pohledem na Píštanské jezero. 3. den jsme putovali údolím řeky Labe, Portou Bohemikuo do Ústí nad Labem, dále do Děčína a po levém břehu do Dolního Žlebu, kde jsme měli zamluvený nocleh v hotelu Picollo. Škoda, že hotel již zavřený, tenkrát tam výborně vařili. V hotelu poslední večer s děvčaty, takže rozlučka a posezení do noci. Jarka s Ivetou se s námi další, již čtvrtý den rozloučily a jely zpátky vlakem ku Praze do Klíčan. My jsme pokračovali dál, měli jsme dojet z Hřenska do kempu v Jetřichovicích, další den jsme měli zamluvenou v Janské prohlídku podzemí. Už přesně nepamatuji, ale do podzemí do Janské se ostatním nechtělo, chtěli to změnit a jet do hospody do Kytlice - Mlýny, kde se po loňsku všem líbílo, kde bychom spali 2x. Maruš dojednala na jeden den návštěvu u svého bratra Ivana u Bělé pod Bezdězem, pekl kýtu, pozval nás na návštěvu a tak aby to časově vyšlo a ještě dojet domů. Janská se tedy zrušila a jelo se do Mlýnů. Hospodští byli fajn lidi, opět jsme se ubytovali v tanečním sále na parketách. Ovšem 2 dny bez mytí, k dispozici byly jen WC a studená Kamenice. Pátý den jsme zůstali v Mlýnech a vydali se na výlet vlakem do Rumburku. Pak jeli přes Krásnou Lípu do Jiřetína pod Jedlovou. Na horu Jedlovou se nám nechtělo, jeli jsme dál do Chřibské a pak přes hřeben dolů do Mlýnů. Ráno jsme se vydali na cestu do obce Plužná za bráchou Marušky. Nevěděli jsme, že to je taková dálka, prostě jsme jeli a nechali se vést Husákovými. Ten den bylo velké vedro, jeli jsme a jeli, věřili, že už tam budme, ale ono to bylo přes 100 km. Myslím, že ani Husákovi to nevěděli. Nejlépe udělal Vláďa, přepálil start, pak zlobil, s námi nevyjel a dostal se do Bělé vlakem. K Ivanovi ho odvezli známí z Bělé autem. My přijeli zdrchaní, to byla pěkná dálka. Víte kudy jsme to vlastně jeli. Nejdříve Lužickými hory do Horní a Dolní Světlé u hory Luž. Pak Mařenice, Mařeničky, kolem Cvikova do Zákup, pak Jestřebí, tam pozdní oběd. Dále Doky, Okna, kolem Bělé a další kilometry do Plužné, asi jsme si zajeli, protože jsme jeli přes Katusice. Byla by to krásná cesta na 3 dny, všechno si prohlédnout a užít, dnes už bychom to nezvládli, ani bychom zvládnout nechtěli. U Ivana a jeho přítelky Heleny byla konečně po 3 dnech sprcha, postavili si s Pedrem stan, ostatní měli spaní venku pod otevřenou stodolou. A už zase společenská zábava, Ivan pouštěl písničky, takže se i tančilo, grilovalo maso, prostě jsme byli velká návštěva a všichni se na nás těšili. Přišla Ivanka, dcera Ivana. Její mladší sestra Kačka s námi coby tříletá jezdila v Třeboni. Jen se to všem mělo trochu jinak zorganizovat a domluvit, nebo popojet vlakem. V plánu to moc nebylo a tak nás zaskočil i předposlední úsek cesty do Klíčan. Musím podotknout, že to byla jedna z nejošklivějších tras za léta putování. Po hlavních silnicích s hustým provozem, kolem jen pole, žádné hospody, místo kde zastavit, nic ke koukání. Jen železniční skanzen v Sudoměři u Vrátna. Tam nás však chytla pěkná bouřka a slejvák. Ještě jsme bloudili kolem Labe u Kostelce nad Labem, zatím nejošklivější město vůbec. Z Neratovic už do Baště, kde nás čekala obě děvčata v restauraci. Zakončili jsme u nás na chalupě v Klíčanech. Poslední den to už byla sobota, jsme se vrátili podle Vltavy zpět až do Prahy. Na Skalce Bidlovi ukázal tachometr ujetí 500 km. Mě se první část putování líbilo snad nejvíce ze všech, možná proto, že nás bylo více ženských. Ale ta druhá část byla zbytečně náročná, špatně domluvená, škoda té prohlídky podzemní továrny, mohli jsme poznat Jetřichovice, 2 dny na jednom místě, a potom 100 km s plnou zátěží, to nebyl dobrý nápad. I Ti lidé v hospodě Mlýny byli unavení, nečekali nás na 2 dny. Každý večer byla velká zábava a party, jak s holkama, tak v hospodě Mlýny, U Ivana a nakonec Klíčany. To aby si vzal jeden dovolenou na rekonvalescenci. Ale jinak to šlo, bylo to super. Škoda, že s námi už holky moc nejezdily.

Nastavení